Na Výsluní | Letovice
2018
Team:
David Menšík, Ing. Arch. Petr Skrušný, Petr Skrušný, Pavel Hodek, Radek Prokop, Petr Wachsberger, Lenka Hlaváčová, Magdaléna Buzová, Zuzana Lamačková, David Werner, Martin Novák
Návrh zeleně:
Tereza Vařejková
Vizualizace:
ZAN studio, Zuzana Lamačková, Magdaléna Buzová
Investor:
ARCHITEKTONIKA 3000, spol. s r.o.
Typologie:
Urbanismus, Rodinné domy

Celkové pojetí dané lokality vychází z unikátní osamocené polohy pozemků na severní straně Letovic. Tyto pozemky jsou výjimečné nejen svou, zcela v přírodě nacházející se polohou, sousedící s letovickými lesy, potoky a lukami, ale i velmi kopcovitým terénem svažujícím se nejen celkově k vodnímu toku, ale také do samotného centra obytného souboru. Tyto skutečnosti umožnily návrh, který se pokouší rozbít stereotyp satelitního města a vytvořit obytný soubor evokující urbanismus malého města.

Inspiračním zdrojem tohoto návrhu se ve velkém měřítku stalo Italské horské městečko Monte St. Angelo, jehož urbanismus, zdánlivě neuspořádaného seskupení mnoha malých rodinných domů, dodržuje ve skutečnosti promyšlený praktický systém vycházející z historických zkušeností. Tento přepis se promítl zejména do centrální části tohoto souboru, ve kterém se nachází několik typů řadových domů.

Prvním seskupením jsou řadové domy reagující na terén svým prostorovým plánem, který půlí podlaží na dvě výškové úrovně a dává tak vzniknout zajímavé hře vnitřních i vnějších objemů, projevujících se na fasádách a terasách. Toto řazení společně se střídáním o půl patra většího domu s menším a výškové rozdíly terénu s odstupující modulovou jednotkou po čtyřech domech, zcela narušující stereotyp dlouhé řadové zástavby a vytváří tak panorama, připomínající střechy jižanských horských měst.

Druhým seskupením jsou klasické řadové domy, které se ale nachází ve strmém terénu a vytváří tak terasovitou strukturu, která je podpořena pravidelným zasouváním jednotlivých hmot a tvoří tak další zajímavou tvář, jinak formou velmi podobných rodinných domů.

Celá centrální oblast tohoto komplexu je propojena nejen estetickým charakterem jednotlivých domů, ale také lineární návazností všech objektů. To umožnilo tvorbu unikátního vnitro-blokového celku, který je tvořen kaskádovými zahradami domů a využívá tak výškových rozdílů zahrad pro zajištění soukromí. Ucelený blok je narušen pouze odstavným parkovištěm na místě, kde se blok zužuje a trojdomem tvořícím vyvýšené nároží bloku při vjezdu do areálu, společně s majestátní lípou rozdělující okružní komunikaci.

Toto pomyslné městské jádro komplexu, vytvářející hustší a ekonomicky šetrnější bydlení, je ohraničeno již zmiňovanou komunikací, která je ověnčena zástavbou charakteru zcela rozdílného. V kopcovitém terénu vyvyšujícím se kolem jádra jsou zasazeny zakopané vily využívající terén k vytvoření velkých teras obsluhujících celou pásovou prosklenou fasádu. Ty jsou odděleny kromě výškových rozdílů od zbytku zástavby blokádou zeleně, jak na pozemcích vil, tak zeleným pásem s alejemi jasanů.

Na svažujících se severních pozemcích vnějšího prstence se objevuje čtvrtý typologický druh objevující se v areálu a tím jsou vertikální trojdomy, které se nachází pod celým komplexem a využívají svažujícího se pozemku k vytvoření unikátního dispozičního systému, ve kterém se vychází z obývacích pokojů a kuchyní na jižní zahrady až ve druhém podlaží. Tyto větší bytové celky tvoří panorama ohraničující samotný začátek komplexu.

V nejprudším severním svahu přímo při vjezdu do areálu se týčí nad vodním tokem multifunkční budova s nájemním prostorem a školkou, která je monumentem oznamujícím přítomnost obytného komplexu. Okružní komunikace sloužící výhradně rezidentům Na Výsluní je netradičně řešena jako obytná zóna se zdůrazněnou částí komunikace pro pěší. Tohoto efektu bylo dosaženou použitím dlažebních kostek v béžovém odstínu zdůrazňujícím změnu povrchu a účelu vozovky. Podobným principem jsou od zbytku odděleny veškeré příjezdové cesty z dlažebních kostek ve tmavém odstínu, které principiálně oddělují pěší část od začátku soukromých zón. Na tuto důmyslnou hru povrchů navazují i parkovací místa nacházející se v komplexu, které přináší do celého areálu zeleň v podobě zatravňovacích povrchů vytvořených z tvárnic evokujících řídce kladené dlažební kostky.

Materiálová a formální sounáležitost byla zásadním zájmem projektu z důvodu celkové soudržnosti architektonického výrazu v měřítku detailu až urbanismu. Všechny budovy jsou opatřeny omítkou s bílým nátěrem. Ten se projevuje i na veškerých opěrných zdech složité terénní situace. Asi nejdůležitějším spojujícím detailem se stala perforovaná bíle omítnutá cihla, která se projevuje jak na atikách a zábradlích teras, tak na plotech a dělících zídkách mezi pozemky jádra projektu. Tento drobný detail sjednocuje více typologických druhů a přináší do projektu již zmiňovaný jižanský styl.

Dalším sjednocujícím prvkem je samotná modulace, umožňující použití jednoho typu francouzských oken a vstupních dveří na objekty řadových domů, raumplan domů a trojdomů. Zábradlí všech francouzských oken a balkonů v areálu je provedeno ze svařované pásoviny. Ta je provedena v antracitovém nástřiku, stejně jako okna, garážová vrata a veškeré klempířské prvky. Myšlenkou projektu bylo splynutí s terénem a navázání na geografické poměry. Na to reaguje i podoba střech veškerých objektů, které svou extenzivní vegetací dotvářejí dojem splynutí s okolím. Společně se sjednocenými povrchy komunikací, tak dochází k ucelení výrazu areálu a vytvoření příjemného urbánního prostředí.

Zcela samostatnou jednotkou je vilová zástavba na vnějším prstenci komplexu. Kontrastně se odděluje od řadové zástavby svým horizontálním řazením. I přesto, že na celek navazuje stejnou citlivou kombinací barev a materiálů, reaguje na změnu prostředí i svého významu rozdílným řazením a splynutím s prudkým terénem, který umožnil vily zakopat a kontrastně vytvořit velké terasy obsluhující celou prosklenou fasádu domu. Tyto terénní poměry umožnily u nejdražších variant vil vytvořit terasové přepadové bazény a další zajímavé momenty v kontextu s okolím.

Další zcela unikátní součástí areálu je polyfunkční objekt se školkou tyčící na severním svahu areálu. Ten má stejně jako vilová zástavba horizontální kompozici nabízející, skrz strategické průhledy a prosklenou fasádu, výhledy do údolí s vodním tokem. Exteriérový průhled budovou, sloužící jako shromažďovací plocha před školkou a polyfunkcí, je takticky doplněn o průřez do střešní roviny s malou lípou reagující na monumentální lípu samotného začátku komplexu.

Usedlou, ale velmi tektonicky zajímavou budovou na vnějším prstenci této oblasti je trojdům, se třemi vertikálními byty. Taktéž pracuje s terénem a vstup, garážové stání, šatny i technické zázemí umisťuje do podzemního podlaží. Stříšku vstupu ze severní fasády, tvoří balkon jídelny a nad ním modulově ustupuje rozlehlá terasa s výhledem do údolí. V druhém podlaží se na úroveň terénu dostává podlaží s obývacím pokojem a kuchyní, čímž se dostává na malé zahrady na jižní straně objektu. Na jižní fasádě se opakuje jednoduchý rastr klasických oken použitých v areálu a jižní ložnice je v posledním podlaží doplněna o malý balkon.

V neposlední řadě jsou zajímavé i domy v samotném centru. Raumplan domy využívající opačného směru změny terénu, který se svažuje od západní k východní fasádě domu. Do objektu se tak vchází a parkuje s prvního nadzemního podlaží. Do obývacího pokoje s kuchyní se ze vstupu schází o půl podlaží, kde se skrz velké francouzské okno objeví pohled na malé vnitro-blokové zahrady s opěrnými zdmi v komplikovaném terénu. Ve vyšších podlažích se nachází dle přání residenta několik koupelen, ložnic a dětských pokojů. V posledním podlaží s velkou východní nebo západní terasou, lemovanou perforovanou cihlou, se nachází velký pokoj, využívající výškových rozdílů velkou světlou výškou, který ukončuje dům. Střídání hmot je také podpořeno rozdílem dvou verzí domu, z nichž jeden je o půl podlaží nižší a rozdíl jedné ložnice napomáhá narušení stereotypu řad domů. Fasáda domu je opět jednoduchá. Využívá jednoduchého rastru otvíravých francouzských oken, které je možno vidět v celém komplexu a fixních oken rozšířených o poměr zlatého řezu.

Nejmenší formou samostatného bydlení jsou řadové domy na západní straně centra. Jsou zasazeny v prudkém terénu, který se ale v hloubce objektu neprojevuje a nebylo proto vhodné použít půlpodlažní systém. Fasáda domu odráží dispozice domu a užívá obdobného systému otvorů jako řadové domy větší. U těchto objektů je odlišné užití perforované cihly, která v případě raumplan domů tvoří zábradlí rozlehlé terasy, a projevuje se na atice domu.

Sjednocující prvek perforované cihly se, kromě atik a zábradlí teras, projevuje v samotném jádru také na zídkách rozdělujících v terénních rozdílech příjezdové cesty k řadovým domům. V těchto zídkách je také kromě přístřešku na popelnice schovaná hlavní domovní skříň, takže jsou důležité exteriérové prvky dovedeny až na hranici pozemku.