Urbanistické řešení vychází z již stanovené situace a lokace objektu střediska ústřední plynové kotelny a komerčních prostor na ulici Renčova. Tento nízkopodlažní objekt o čtvercovém půdorysu vytyčuje hranice nadstavěné hlavní hmoty bytového domu. Výjimkou vůči stávajícímu půdorysu objektu je pouze jednopodlažní věnec sousedního pozemku. Ten skrývá veškerý objem parkování pro nově vznikající kapacity. Díky úspornému systému parkování v zakladačích tak budova dopravně nijak nezatěžuje danou oblast.
Hmotově jasně vytyčená budova dorovnává na západní straně stávající objekt panelového bytového domu a navazuje tak v principu řádkové urbanistické koncepce. Samotná podlažnost objektu je se sousedním objektem téměř shodná. Mírné navýšení atiky hlavní hmoty je pouze následkem zvýšeného prvního podlaží s parkováním. Výjimkou je poslední, uskočené podlaží, které redukuje hmotu budovy na úzký trakt. To není z pohledu lidské perspektivy v ulici Renčova nijak viditelné. Na východní straně je hlavní hmota ukončena dokonce již pod výškovou úrovní stávající zástavby a odskočená podlaží jsou tak dvě. Tato redukce byla nutná z důvodu udržení stabilních hygienických podmínek vůči stávající zástavbě. Tedy principu oslunění a sklopení.
Severní strana objektu je hmotově řešena tak, aby byla reminiscencí architektury poválečné moderny. Hlavní trakt vystupuje hmotově na severní stranu domu pouze s minimálním množstvím oken a příznačně k době ukončuje řádkový, výrazově horizontální urbanismus, silně vertikální hmotou. Dům tak využívá dobově ideální orientace západ-východ.
Tento osmipodlažní objekt je vertikálně obsloužen velkým dvouramenným schodištěm se zrcadlem a požárním výtahem. V prvním nadzemním podlaží k tomuto komunikačnímu jádru přivádí vstup se shromažďovacím prostorem, schránkami a přístupem do sousedící kočárkárny/kolárny. Přímo na samotné komunikační jádro v prvním podlaží navazuje trakt se sklepními kójemi a úklidovou místností. Samozřejmostí je přístup do nově vybudované ústřední kotelny v přízemí domu. Ta má kromě interiérového přístupu i exteriérové propojení s východní stranou ulice Renčova. V prvním podlaží se také mimo hlavní hmotu objektu nachází parkování, které je zajištěno kombinací dvoj až trojpodlažních zakladačů. Popelnice jsou v případě tohoto domu řešeny mimo prostory objektu a to u vjezdu do garáže.
Ve druhém nadzemním podlaží je již nad složitou situací provozů zopakována dispozice typického podlaží. Ta se v modulárním systému skládá ze dvou bytů dispozice 3+kk a dvou bytů dispozice 2+kk. Tato skladba odpovídá charakteru oblasti a metrážně nepřekračuje hranice sociální výstavby. Přesto se ale metráž nachází na horní hraně dnešního brněnského průměru a to převážně z důvodu metráže nadstandardních úložných prostor. Větší byty druhého nadzemního podlaží jsou také doplněny o vstupy na terasy, vznikající nad prostorem zakladačové garáže.
Tato typická dispozice, která je ve vyšších podlažích rozšířena o lodžie a balkony, se opakuje až do šestého nadzemního podlaží. V sedmém nadzemním podlaží ale přichází změna. Dispozice západní poloviny objektu zůstává identická a dorovnává tak sousední bytový dům. Na straně východní bylo již ale nutné redukovat hmotu domu kvůli hygienickým podmínkám sousedních objektů. Zbývající prostor východní poloviny domu spojuje do jednoho velkého východního bytu o dispozici 3+kk, který má přes celou ukončenou východní hmotu k dispozici rozhlehlou terasu.
Poslední osmé podlaží je pak redukováno z východní i západní strany a vytváří korunu vystupující nad stávající zástavbu tak, že není z pohledu chodce nijak viditelná. Vzniká tak prostor pro dva byty metrážně štědré dispozice 3+kk, které mají k dispozici společnou terasu vznikající na západní straně.
Výrazově bytový dům jasně navazuje na charakter stávající zástavby a snaží se pouze doplnit danou oblast. Okna identického rozměru jako ta sousedního domu jsou, po vzoru tehdejších principů, spojena do horizontálních pásů v jasném modulovém rastru. Ten se tradičně propisuje ze systému objektu i do jeho výrazu. Pásová okna pak pokračují až na severní fasádu objektu a společně s ustoupením hmoty vytváří lodžie na západním i východní nároží. Tímto principem modulace hmot se podařilo odhmotnit jinak těžkopádný motiv prázdné severní fasády. Samotná kontrastní vertikalita severní fasády je však podpořena pomocí dvou sloupců polo-francouzských oken. Ty ústí do obývacích pokojů větších dispozic. Budova je výrazově rozdělena na dvě částí. Korpus domu a jeho sokl. Ten horizontálně propojuje objekt i s garážovým podlažím a odděluje tak utilitární přízemí od obytného celku ve vyšších podlažích.
Materialita je dalším z prostředků, kterým dosahujeme souladu objektu se svým okolím. Pravděpodobně se přibližuje původnímu výrazu domu více než domy současné, jelikož se na nich podepsali rekonstrukce a změny v průběhu let. Tmavě šedá okna jsou propojena opaxními meziokenními dílci v černé barvě. Vymezují se tak vůči zbytku, který je proveden v omítce s bílým nátěrem. Sokl objektu je oddělen klinkerovým obkladem cihelných pásků, které v prostoru věnce přiznávají nosný prvek změnou kladení. Nejvýznamnější bod objektu – zapuštěný vstup do budovy, je jako jediný vyložen obkladem z praktického a odolného tureckého travertinu. Aplikace kamene na vstup je jediným prvkem, který vymezuje časové období dnešní výstavby od dané lokality. Zajímavým odkazem na panelovou výstavbu je zídka prostoru pro popelnice, která přináší alespoň jednoduchý ornament na utilitární prostředek. Je tak určitou poctou uměleckým dílům vznikajícím na nejvýznamnějších sídlištích ve spolupráci s uměleckou radou své doby. Zejména se dům, a to nejen v tomto ohledu, inspiruje motivy výstavby na sídlišti Lesná.
