Alfa a omega. Začátek a konec. Dva objekty jako brána největšího brněnského hřbitova. Dva objekty, které netvoří bariéru, ale vytváří prostor. Objekty, které pozůstalé důstojně přivádí na místo posledního odpočinku, propojují veřejný prostor s hřbitovem, koncentrují potřebnou vybavenost do jednoho objemu, oddělují vedení hřbitova od návštěvníků a přitom dávají možnost vyniknout původní obřadní síni. Brána s monumentalitou, která má svou lehkost a vertikalitou, která má svou symboliku.
To jsou cíle ke kterým jsme od začátku návrhu směřovali. Pokusili jsme se přiblížit původnímu klasicistnímu konceptu hřbitova a odprostit se od bariér pro návštěvníky. Vytvořili jsme tak jednoduchý modulární objekt, který protínají dvě převýšená křídla brány. Díky tomu vznikl jak otevřený, tak krytý prostor pro shromáždění návštěvníků. Dvě křídla hostí kamenictví a květinářství. Lineární objekt pak uchovává utilitární zázemí jako byfé a toalety. Brána pak svou hmotou vytváří dvě soukromá nádvoří pro vedení hřbitova a umožňuje zachování původních bran a vstupů.
Ve stejném principu modulární jednoduchosti se nese jak na jedné straně objekt vozového parku, tak na straně druhé objekt zázemí hrobníků a provozních zaměstnanců. Vnitřní osu komunikace díky tomu ohraničuje pomyslná kolonáda. Ta spolupracuje i s pravidelným řazením plotů a sestava objektů je tak ucelená i z exteriérové perspektivy.
Odstranění bariér, propojení prostor a důstojná monumentalita byli cílem i při tvorbě hřbitovního předprostoru. Příjezd ke hřbitovní bráně lemuje alej dřezovců (gleditsia triacanthos skyline) a předprostor ukončují dvě lípy (tilia cordata rancho). I toto seskupení nese v aleji symboliku života a smrti v podobě dvou lip. Vstup do brány, ke kterému přivádí návštěvníky betonová linie v cihlovém odstínu, je pak vytičen pomocí dvou stoa, symbolizujících lucerny a násobících svá světla ve vodním prvku zrcadel. „Já jsem alfa i omega, začátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám pít z pramene živé vody zadarmo“ (Zj. 21,6)
